Need for Speed: Hot Pursuit [PC]

Poslední dobou jsem značce Need for Speed nevěnoval téměř žádnou pozornost. Underground a jeho snad i lepší pokračování Underground 2 řadím osobně mezi nejlepší díly celé dlouholeté série. Přinesly s sebou především dosud nevídanou možnost tuningu sportovních aut, noční neonové města a poprvé i pokus vnést do hry příběhové vyprávění. Dál to šlo s celou sérií pomalu, ale jistě z kopce. Následující pokračování Most Wanted, Carbon, ProStreet, nebo Undercover byly jen více či méně povedenými kopiemi, které už neměly čím překvapit. Hot Pursuit hlásalo návrat ke kořenům Need for Speed a dopomoct k tomu mělo herní studio Criterion, stojící za celou sérií závodních titulů Burnout, která se proslavila především na konzolích.

Takže máme radost? Máme radost. Tedy alespoň já jsem z nového remaku Hot Pursuit doslova nadšen. S klidným srdcem můžu prohlásit, že se jedná po šesti letech o opravdu výborný přírůstek do rodiny Need for Speed. Okamžitě můžete zapomenout na několik elementů, které k posledním dílům patřily. Z města se přesouváme zpátky na venkov, upravování výkonu, nebo vzhledu tu nenajdeme a o nějakém příběhu si taky můžete nechat zdát.

Samozřejmě lidi z Criterion Games nezůstali jen u zaběhlých principů a máme tu několik novinek, které zase trochu oživují závodní žánr. Nejsou to vlastně ani tak novinky, jako oprášení a značné vylepšení toho, co obsahoval osm let starý díl Hot Pursuit 2, kterému se recenzovaný remake podobá nejvíce. Policie je zase zpět ve hře a tím myslím možnost přímo usednout za volant speciálních policejních jednotek SCPD. Ale předtím než se dostaneme k dalším novinkám, řekneme si něco o hratelnosti a závodních módech.

Seacrest County, jak se celá oblast nazývá, je základem celé kariéry. Dostanete ji spolu s prvními otevřenými závody hned pod nos, takže vás nic nezdržuje od okamžitého ježdění. Vybírat můžete už od začátku libovolně mezi rolemi závodníka a dálniční patrolou SCPD. Další a další závody samozřejmě odemykáte plněním těch již zpřístupněných. Pojetí otevřeného světa bylo zrušeno, pro někoho možná zklámání, mně však tento styl patřičně vyhovuje. V herních módech se inovace nekoná, ba naopak, například kolikrát nudné okruhy zde vůbec nejsou. Především jde o jízdu z bodu A do bodu B. Jako závodník, většinou za doprovodu policejních sirén a v opačném případě vy, kdo jede s majáčkem jezdcům za zadkem.

Seacrest County by mělo být 4x rozlehlejší než Paradise City v Burnoutu.

Závodů je dohromady něco přes stovku, což zaručuje minimálně třicet hodin herního času (dohráno všechno na zlatou pozici). Jasně, závodní hry byly odjakživa dlouhé, ale traťe se po čase opakovaly a s tím dostavila i nuda. To ale naštěstí není případ tohoto titulu. Neokoukanost zaručují velmi propracované krajinné scénérie, bohaté na mnoho detailů. Když k tomu ještě přičteme fakt, že se závodí v různých fázích dne a občas vás zastihne i nějaký ten déšť, zážitek není nikdy stejný. Vězte, že si okolní krajinu jen tak nevynadíváte, ikdyž ji pojedete vícekrát, je stále něco nového čím se budete moct kochat.

Zpět k novinkám. Určitě si pamatujete, že v Hot Pursuit 2 jste jako muž zákona mohl využívat pomoc ostatních policejních vozů či helikoptéry. Zde se nám arzenál „zbraní“ ještě rozšířil a jinou variantu mají i ilegální závodníci. Jednotky SCPD mají v „baťohu“ hřebové pásy, možnost přivolat zátarasy či helikoptéru a taky EMP, tedy elektromagnetický puls, jež při zásahu na chvíli znemožní kontrolu nad autem. Závodníci jsou vybaveni rovněž pásy, EMP, ale narozdíl od policie i rušičkou a turbem. Rušička znemožňuje policii použít některou z výjmenovaných věcí a turbo způsobuje několikasekundové zrychlení, které předčí i nitro.

Prezentace dopadla velmi dobře, snad jen vyhlazování okrajů mohlo být lepší. O perfektně vymodelované krajině jsem psal nahoře, nicméně z okolních obrázků se o tom můžete přesvědčit sami. Zhruba padesátka aut licencovaných značek na tom není o nic hůř a model poškození je v rámci arkády taky povedený. Poslední novinkou, o které jsem se chtěl zmínit je systém autolog, jež je takovou NFS sociální sítí propojující spřátelené hráče celého světa. Hráč tak snadno může zjistit co jeho přátelé zrovna jedou za závod, sdílet screenshoty a samozřejmě se předhánět ve výsledních jednotlivých závodů.

Hot Pursuit možná není inovativním klenotem v žánru závodních her, přesto zůstává velmi dobře odvedenou prací. Sázka na Criterion Games bylo to nejlepší co mohli EA udělat a vzešlo z toho opravdu povedené Need for Speed, které si bere z celé série opravdu jen to nejlepší a dovádí hru v rámci arkádových závodů téměř k dokonalosti.

Hodnocení: 5/5

Call of Duty: Black Ops [PC]

Po datadisku United Offensive, konzolové předělávky druhého dílu Big Red One, konzolového třetího dílu a World at War tu máme po roční odmlce další díl série Call of Duty, tentokrát s podnázvem Black Ops. Studio Treyarch nemá u hráčů přílíš dobré jméno. Jejich díly Call of Duty dopadly většinou průměrně a za počiny Infinity War značně zaostávaly. Black Ops toho slibovalo hodně, ale dá se tohle věřit těm co toho zatím moc nepředvedli?

V první řadě je třeba říct, že miluju maximální efektivitu, skvěle naskriptované situace a filmové pojetí obecně ve střílečkách tohoto typu. A když je taková střílečka dobře odvedená, neočekávám od ní příběh na úrovni áčkových titulů, maximální historickou přesnost, otevřené prostory a možnost se rozhodovat, či pak případně ovlivňovat budoucí děj. Ne! Nechám se vodit za ručičku, vypnu mozek a úžívám si velkolepého divadla. Mnoho hráčů a recenzentů totiž pořád nejsou schopni pochopit, že volnost, důraz na realitu, nebo další vytýkané „zápory“ by tu jen překážely. Když si chci zahrát hru, ve které budu moct dělat x rozhodnutí a projít ji x cestami, sáhnu po kvalitním RPG a nebudu se přeci snažit tohle hledat u titulu jako je například Black Ops, ne?

Zpět k samotné hře. Příběh začíná celkem nezvykle. Jste připoután k židli, neznámo kde, držen neznámo kým a aby toho nebylo málo, do těla jsou vám pouštěny dávky elektrického proudu při každém negativním pronesení na dokola pokládanou otázku. „Čísla, co znamenají ty čísla?!“ Po chvíli odporu vám nezbývá nic jiného než se začít rozvzpomínat. Děj je proto vyprávěn pomocí flashbacků, nechronologicky poskládaných střípků vzpomínek, které dávají skvělou příležitost autorům přesouvat hráče z místa na místo, což znamená, že celý herní čas nestrávíte v jednom, po čase okoukaném prostředí, jako tomu bylo při výletu na horách v posledním Medal of Honor.

Za dobu rozvzpomínání navštívíte například komunisty okupovanou Kubu, mrazivé Rusko, džunglemi pokrytý Vietnam, neonový Hong Kong v Číně, nebo dokonce Pentagon ve Spojených státech amerických. Cestovat však budete nejen světem, ale i časově. Většina děje se odehrává zhruba v rozmezí osmi let za doby Studené Války v letech 1961-1968, ale střihnete si i menší vsuvku v podobě mise za té Druhé světové. Ptáte se jak by to náš hlavní hrdina Alex Mason mohl za svůj dosavadní život všechno zvládnout? Totiž, aby ve vyprávění nebyly hluché místa, zahrajete si ještě minimálně za tři další postavy, ale většinou a naštěstí jen okrajově, tak aby souvislosti dávaly smysl.

Čtyři roky starý engine použitý už v prvním Modern Warfare malinko pokulhává, ale i přesto je pořád koukatelný. Některé prostředí vypadají pořád úžasně a největší pochvalu si zřejmě zaslouží obličeje postav, které jsou zpracovány obzvlášť dobře. Umělá inteligence opět nedoznala zlepšení, naopak jsou protivníci snad ještě hloupější než kdy předtím. A co herní doba? Ta je překvapivě delší než jsem čekal, hru by jste měli být schopní projít za nějakých osm hodin, a když k tomu připočteme kvalitní multiplayer, není to vůbec špatné.

Herní studio Treyarch jakoby chytilo druhý dech. Black Ops není přelomová hra, ale ve svém žánru funguje pořád dobře a jedná se pro mě osobně o jednu z nejzábavnějších stříleček tohoto roku. Přeze všechno si myslím, že by Activision měli na chvíli značku Call of Duty odložit a nechat hráče nějakou dobu strávit, ikdyž vzhledem k prodejní úspěšnosti se produkce asi jen tak nezastaví. 

Hodnocení: 4/5

Fallout: New Vegas [PC]

Po rozporuplné trojce, kterou jsem já osobně moc nemusel, je tu další pokračování, tentokrát s podtitulem New Vegas. Práci na něm převzali Obsidian Entertainment a Bethesda Softworks produkt pouze vydávali. Je to krok dopředu? Částečně ano, ale k tomu se dostanu. Děj se odehrává v roce 2281, tedy zhruba tři roky po událostech z Fallout 3. Jste kurýrem, který měl na první pohled jednoduchý a nevinný úkol – doručit jeden herní žeton do jednoho z kasín ve Vegas. Cestu vám však skříží parta mafiánů, žeton odcizí a ještě vám při tom stačí vystřelit díru do hlavy. Toto nehezké setkání s pomocí doktora naštěstí přežijete a vydáváte se vstříc postapokalyptické poušti zjistit kdo za tím vším je.

Jeden ze zdejších pouštních nonstopů.

Herní mechanismy zůstaly zachovány. Není důvod je měnit, protože už v roce 2008 fungovaly skvěle. Stejně jako v předchozích dílech i zde máme zaběhlé pravidla S.P.E.C.I.A.L určující veškeré vlastnosti vaší postavy (Síla, Vnímání, Výdrž, Charizma, Inteligence, Hbitost a Štěstí). Ty se ovlivňují na základě jednotlivých skillů, které postupným levelováním zlepšujete. Podle toho se odvíjí celý postup světem a vytváříte přesně takový charakter jaký se vám líbí. Variant je hodně a je jen na vás či už chcete být například řečníkem, jež většinu konfliktních situací řeší diplomatickou cestou, nebo rváčem, kterému slova nic neříkají a svými problémy prochází skrz rozbité čelisti.

Postapokalyptická krajina skýtá mnoho opuštěných komplexů.

Chvíli mi trvalo než mě NV do sebe vtáhl, ale po překousnutí mírně nudného začátku se věci dají do pohybu. Trochu mi zpočátku vadilo, že přesun z místa na místo je až příliš pomalý, ale po objevení určitého bodu se můžete pomocí mapy rychle přesouvat jedním kliknutím, takže to nakonec není až tak iritující. Z okolních screenshotů můžete taky vidět, že grafika moc změn nedoznala. Už před dvěma roky zakopávala kde se dalo, co teprve v roce 2010? Není to až tak špatné, když vezmete v potaz, že svět Falloutu je opravdu rozlehlý, neskutečně rozmanitý a mnohem odladěnější než jeho předchůdce. Být hra postavená na jednom z nejnovějších enginů, dost možná by jsme si na nový Fallout počkali ještě pár let.

Sídlo frakce Králů, která má ve Freeside, části města New Vegas, značný vliv.

A atmosféra? Munice i poživatelného jídla je sakra málo, je třeba šetřit každou kulkou a občas dáte za vděk i flákotě s radioaktivní pachutí zmutované zvěře. Střelivo i nutné potraviny můžete ve větších ruinách bývalých měst zakoupit, jenže zátek je stejně jako prostředků pro přežití málo a uprostřed prázdné pustiny, daleko od civilizace (jestli se vůbec dá tomu tak říkat) to podmínky často nedovolují.

I v postapokalyptickém světe je hazard jeden z hlavních důvodů proč přijet do Vegas.

I tady hrají velkou roli frakce, kterých je celkově dvanáct. Stejně jako v životě i tady se nelze zavděčit všem. Vaše činy ovlivňují vaši reputaci a časem se budete muset rozhodnout, která politika je vám bližší. Mezi hlavní frakce patří vojáci RNK, Cézarova legie a pan House, přeložen v české verzi jako Majitel. Je na vás, na kterou stranu se přidáte. Rozhodnutí, jež vykonáte se pak odrazí na zakončení, ke kterému nedorazíte za jedno odpoledne. Herní doba se u mě vyšplhala na nějakých 25 hodin a to jsem splnil zhruba polovinu z celkových 60. questů.

Široko daleko jediné fungující město, New Vegas jako na dlani.

Škoda grafického zpracování a technických neduhů, které trochu kazí celkový dojem jinak propracovanému hernímu světu se spoustu možností a desítky hodin zábavy. Zapřísáhlí fanoušci Falloutu nemusí dlouho váhat a klidně si můžou k výslednému hodnocení přidat ještě jeden bod, ostatní musí zvážit jestli zastaralý vizuální háv dokáží překousnout.

Hodnocení: 4/5

Killzone 2 [PS3]

Taky si pamatujete na ono slavné renderované video z roku 2005, které mělo ukázat grafiku budoucí generace na PS3 a potencionální hratelnost Killzone 2? Myslím, že každý kdo se alespoň trochu zajímá o herní průmysl musel o tenhle dechberoucí trailer zakopnout. Grafika tehdy vypadala opravdu neskutečně a hratelnost se zdála dokonalá. Doba od té doby pokročila a možnosti dnešních strojů a konzolí taky. Vizuální provedení tedy předčilo očekávání, ale jak je na tom ten zbytek?

Děj samozřejmě navazuje na předešlé události z prvního Killzone a posouvá se dál o dva roky dopředu. Tentokrát se boje neodehrávají na matičce Zemi, ale na planetě Helghan, na kterou lidská rasa opětovně zaútočila. Vžijete se do role Thomase Sevchenka, kterého každý oslovuje zkráceně Sev. Vaš úkol je prostý a to dostat vůdce Helghanské rasy, Visariho. Na takovou misi samozřejmě nebudete sami a po většinu času vás budou doprovázet vaši parťáci, nebo minimálně jeden z nich, málokdy se stane, že by jste se řítili do válečné vřavy na vlastní pěst.

Ti naštěstí nejsou jen tupými loutkami řízené skripty, ale docela dobře fungující vojenskou podporou. Vaši protivníci na tom s inteligencí jsou ještě lépe a dokáží se krýt za všudypřítomné překážky, z kterých se v případě nebezpečí můžou hravě přesunout zase jinam. Právě překážky tu hrají docela velkou roli v oblasti hratelnosti. Se systémem krytí za nejrůznější překážky jsme zvyklí spíše u third person akcí, ale i tady, jakožto u střílečky z pohledu první osoby, si své místo najde a často jsem této šance využíval.

Vizuální kabátek dopadl na výbornou a obecně technická stránka vytvářející tu pravou atmosféru funguje na jedničku. Samy o sobě textury nejsou až tak detailní, ale například hrátky se světlem jsou výborné, stejně tak nápaditost jednotlivých úrovní, které jsou v rámci možností zničitelné. Atmosféru dotváří orchestrální hudba, ale i filmový dabing. Primem tu tedy není příběh, ale samotný herní zážitek. Hra naštěstí často mění prostředí, dá vám šanci usednout do několik vozitel a nastolí několik možností utkat se s bossy, takže stereotyp se rozhodně nekoná.

Killzone 2 není inovativní záležitost, ale ani se nesnaží být. Na nic si nehraje a před vás hází naprosto čistokrevnou střílečku, které nechybí skvělá atmosféra, povedená grafická stylizace ani intenzivní tempo.

Hodnocení: 4/5

Medal of Honor [PC]

Po vzoru kolegů z Infinity Ward se i tvůrci dlouholeté série Medal of Honor rozhodli přesunout válečné běsnění z provařené druhé světové do doby současné. Po špatném Airborne jsem si naivně myslel, že nový díl by snad mohl navázat na kvality těch starých. Pomoc ze strany DICE mé očekávání ještě více navýšila, protože jejich Bad Company 2 je skvělé a potvrzuje to jen fakt, že se zřejmě stane i FPS roku.

Změna prostředí, ale není to jediné čím se EA inspirovali. Je tu pár dalších věcí, které si od konkurence „vypůjčili“. Od samotného úvodu až po skriptované situace, až okatě připomínající ty z posledního Call of Duty, které však nejsou zdaleka tak líbivé a efektní. Stejně tak i úvodní vtažení do děje je suché a tomu z Modern Warfare nesahá ani po paty. První dvě nebo tři mise jsem prošel s absolutní nechutí a nezájmem, protože za celou dobu hra nepřišla s ničím co by vás překvapilo, nebo dokonce mohlo bavit, tedy pokud by to nebyla vaše první akční žánrovka v životě. Tunelový systém je tu ještě víc upevněnější než u Call of Duty, které alespoň částečně poskytovalo otevřený prostor. Tady procházíte doslova koridorem, který vás za své hranice nepustí. O nějaké umělé inteligenci se tu nedá ani mluvit, kosení domorodců z Talibanu je snad snažší než samotná instalace produktu.

EA sáhlo po ojedinělém řešení a to splácat hru ze dvou rozdílných enginů. Zatímco je hra jednoho hráče poháněna třetím Unreal enginem, multiplayer jede na enginu Frostbite, známým například z Bad Company 2. Co na tom, že byl použit skvěle modifikovatelný třetí Unreal engine, když všechno vypadá tak nějak průměrně i na nejvyšší detaily při maximálním rozlišení. Doskakování textur je jak se zdá poslední dobou v kurzu a stejně jako u Singularity či Bioshocku se občas budete hrozit toho, co se vám to na obrazovce vlastně objevilo. Z okolních screenshotů se možná může zdát, že grafika splňuje úroveň dnešního standartu, ale nenechte se zmýlit, obrázky jsou típány a vybrány v nejlepších momentech.

Co tedy nový Medal of Honor může vlastně nabídnout? Inu není toho mnoho. Lepší spád děje nastává tak od čtvrtiny hry, kdy mise začínají být zajímavější (jízda na čtyřkolce, letecká vložka v helikoptéře, či odstřelovací části). Množství cut-scén nevypadají taky vůbec špatně, dabing i dialogy jsou kvalitní a chvíli si budete připadat jako při sledování nějakého válečného filmu. Spolupráce ze strany DICE se podepsala pouze na multiplayeru, který byl celý v jejich režii, takže o jeho kvality bych se nebál, ostatně to bude asi nejzábavnější a nejlépe provedená složka celého počinu.

Medal of Honor vás ze židle nevytrhne a kouzlo inovativní vřavy moderní doby je tu a tam. Oživování téhle kdysi slavné série jsou jako poslední výkřiky dávno mrtvé kapely Linkin Park, která tuhle srandu propagovala. Servírování jednoho a toho samého za chvíli omrzí. Komunita je příliš pohodlná na to, aby si uvědomila, že slavná značka nemusí nutně znamenat další kvalitní hru. Konzum nezastavíš.

Hodnocení: 3/5

Mass Effect 2 - Bioware competition

České zastoupení firmy Bioware nedávno oznámilo soutěž o nejlepší fanouškovské video z Mass Effect 2. Soutěžilo se o tzv. „Bioware body“, za které lze online zakoupit stahovatelné přídavky. Chtěl jsem si bokem sestříhát něco jednoduššího, takže jsem započal novou hru a rychle ji projel, abych nahrál nějaký ten video-materiál, že ano. Bohužel to nedopadlo tak jak jsem si představoval. Přestože jsem časově nestíhal, nakonec jsem to na poslední chvíli nějak dokopal.

Vítězové byli dva, u prvního hlasovali hráči přímo na facebooku a druhého, tedy mě, vybrala porota Bioware. Epická hudba, použitá ve filmovém hitu Inception, kterou mimochodem produkoval Zack Hemsey, a snad i dobrý střih zajistili mému videu vítězný post. Ostatně, kvalitu videa posuďte sami.

Uncharted 2: Among Thieves [PS3]

Abych se přiznal, o značce Uncharted jsem jako pcčkář do nedávna nevěděl absolutně nic. Až při vybírání PS3 edice jsem narazil na druhé pokračování Among Thieves, které podle dostupných materiálů dopadlo více než dobře. Dokonce se podle mnoha recenzí jedná o hru, kvůli které by jste konzoli PlayStation měli mít doma a to už něco znamená.

Počáteční přechod mezi úvodním filmečkem a samotným gameplayem mě zarazil. To už opravdu můžu ovládat? Řikal jsem si. Kvalita obrazu se od množství cut-scén moc neliší, a tak možná stejně jako já budete mít občas problém rozeznat co je co, ostatně nejsem sám koho to zmátlo. Stačí se pozorně podívat na okolní screeny, aby jste si dokázali udělat obrázek o tom, jak moc je grafika povedená. Vykreslení textur a propracovanost nejrůznějších lokací je někdy až neskutečná. Často jsem se pozastavoval jen, abych se pokochal pohledem na různorodá prostředí, tedy když jsem zrovna neměl za zadkem stovku vojáků.

Jako Nathan Drake se vydáváte po stopách Marco Pola a jeho výpravy, která je zahalena mnoha tajmestvím. Příběh samotný není kdovíjak skvělý, vlastně je postup v něm občas dost nelogický, ale to vám bude úplně jedno, protože vás dechberoucí jízda vtáhne a nepustí. Co klíšovitost příběhu kompenzuje jsou skvěle napsané a velmi nadstandartně namluvené dialogy, u kterých jsem se často musel upřímně smát, když někdo z hlavních hrdinů vypustil z úst trefnou poznámku.

Hratelnostně se jedná opět o akční adventuru viděnou ze třetího pohledu, která by se mohla svou náplní zařadit někde mezi tituly Gears of War a Tomb Rainder. Užijete si jak střílení zpoza překážek, tak lezení, skákání, šplhání a občas dojde i na nějakou tu hádanku. Jak můžete na prvním obrázku nad textem vidět, o adrenalinové pasáže nouze rozhodně není, ba naopak je jich tu více než dost. Vlastně na nich hra dost staví a při nejedné vám čelist spadne hluboko dolů. Únik ze spárů rozpadajících se ruin, zběsilá přestřelka na jedoucím vlaku, nebo útěk před helikoptérou. Při takových strhujících sekvencích si často budete připadat jakoby jste sledovali vysokorozpočtový hollywoodský film.

Po dohrání hlavní dějové linky, ale zábava nekončí. Uncharted 2 totiž obsahuje propracovaný multiplayer, který kromě standartních módů nabízí i kooperativní, jež obsahuje zvlášt navrhlé mise s možností hrát s dalšími dvěma hráči. Případné plnění mnoha achievementů je taky na hodně dlouhou dobu, takže krabici s diskem jen tak do skříně neodložíte.

Uncharted 2 má prostě všechno co má hra mít, nevidím důvod hře nedát plný počet. Pravděpodobně se jedná o to nejlepší co si můžete na konzoli PS3 pořídit a rozhodně patří mezi to nejlepší co vyšlo za posledních pár let bez ohledu na platformu.

Hodnocení: 5/5

PlayStation 3 - Stal jsem se konzolistou

Rozhodnutí koupit si konzoli padlo před několika měsíci , kdy jsem měl něco málo pěnez stranou a exkluzivní herní tituly mě začaly lákat čím dál tím víc. Ze série Killzone jsem byl unešen ještě za dob PlayStation 2, stealth akce s perfektním příběhem Metal Gear Solid či akční řežba v podobě God of War – hry tohohle typu na PC prostě neseženete. A když tvůrci Fahrenheitu zamítli PC verzi Heavy Rain, dilema skončilo a rozhodování se mezi variantami Xbox 360 vs. PS3 tím pádem taky.

Jasně, na Xboxu můžu pálit hry o sto šest a Microsoft bude nadále bezmocně kroutit hlavou, ale Gears of War, popřípadě Alan Wake, jakožto jediné pro mě zajímavé hry na něm, zmiňovanou čtveřici nahoře nepřebijí. V kamenném obchodě jsem sehnal edici s peckou Uncharted 2: Among Thieves, prozatím nejvyšší kapacitní Slim verzi obsahující harddisk s kapacitou 250 GB.

Mafia 2 [PC]

Není snad hráče v České Republice, který by nikdy nehrál, nebál bych se říct, dnes již legendární Mafii. Neříká vám to nic? Pochybuju, ale v opačném případě se hluboce styďte a utíkejte to rychle napravit. Na dvojku se čekalo jako na spasení a neustálé odkládání v posledním půldruhém roce očekávání snad ještě zvýšilo. A jak, že to tedy nakonec dopadlo?

Nebudu se tady snažit dopodrobna popsat příběh, každý z vás už určitě pročetl desítky článků, nemělo by smysl opakovat všeobecně známé. Stojí za zmíňku, že hlavní kostru scénáře napsal opět výborný Daniel Vávra, který však z neznámých důvodů před rokem a něco projekt opustil. Scénář byl samozřejmě ponechán, jak zásadními změnami prošel je věc druhá…

Hned po příjezdu do rodné domoviny vás atmosféra zasněžených ulic, smyšleného města Empire Bay, dostane tak jako u málokteré hry poslední doby. Doprovázející „Let It Snow! Let It Snow! Let It Snow!“ od Deana Martina, prostředí vymodelované se smyslem pro detail a naskriptované situace ji ještě více umocňují. Po osvojení si základních herních principů se můžete konečně vrhnout do víru města, kde stylizační paráda pokračuje. Často měnící se počasí, noční neony svítící na každém rohu, dobová auta a hudba znějící ze tří různých radií, je toho opravdu hodně co dokresluje výborně a autenticky dobu 40./50. let.

Děj zůstává stejně jako u osm let staré jedničky striktně nalinkovaný a nelze ho svými činy nijak ovlivnit, ikdyž taková možnost byla slíbená a dokonce jsme se na základě svých rozhodnutí měli dočkat několika alternativních zakončení. Tady se pomalu dostáváme k hlavnímu záporu. Pocit osekanosti časem pozná asi každý, kdo humbuk kolem vývoje alespoň trochu sledoval. Z dostupných materiálů jsme mohli vyčíst a dokonce i vidět některé části kapitol, které se nakonec do hry vůbec nedostali. O to víc to zamrzí, když z rozhovoru poznáte, že tady jste původně měli možnost zvolit si cestu, kterou se dál vydáte.

Ořezaná nezůstala jen samotná příběhová linka, ale i vedlejší úkoly, jež jste měli dostávat od kontaktů vyznačených na mapě. Kdykoliv kdy si po úspěšně odvedené práci zajdete za jedním z nich, vždy vyzvrací něco ve smyslu „Vito, teď pro tebe nic nemám, zastav se zítra“ a vy se tam opravdu další den trmácíte přes půl města, aby jste si poslechli zase tu samou větu.

Ale zpět k přednostem. Kromě již zmiňované atmosféry tu máme opět silný filmový příběh, na kterém byla Mafia odjakživa postavena. Zavede vás do nejrůznějších situací, takže o různorodost misí se rozhodně bát nemusíte. Počínaje vyhozením hotelového patra do vzduchu, nelegálním prodejem cigaret konče.

Hratelnost dopadla moc dobře a dnes už zaběhlý systém krytí dodává akčním sekvencím tu pravou šťávu. Dabing dle mého nedopadl taky vůbec špatně, ikdyž v Americe si dali evidentně záležet víc. Grafika je perfektní a optimalizace se povedla na výbornou. Na mém dnes již průměrném stroji jsem ji rozjel více než dostatečně při nejvyšších detailech a vysokém rozlišení, snad jen kolonka PhysX zůstala vypnutá.

Fanoušek původního dílu by neměl dlouho otálet a hru si v co nejbližší době pořídit. Neznalý hráč by si neměl Mafii zaměnit s městkou akcí ala Grand Theft Auto, protože tou hra rozhodně není. Přes všechny nesplněné sliby je Mafia 2 perfektní akční hrou se skvělou atmosférou a silným gangsterským příběhem.

Hodnocení: 5/5

Kane & Lynch 2: Dog Days [PC]

Ústřední dvojice potížistů Kane a Lynch jsou po třech letech zpět a s nimi i stejnojmenný titul, tentokrát s výstižným podnázvem Dog Days. Hlavní roli si Kane s parťákem vyměnili, takže z devadesáti procent budete na obrazovce sledovat záda Lynche. Oba zestárli a jsou připraveni se usadit, Lynch dokonce ztratil své záchvaty zuřivosti a našel si přítelkyni v Číně, konkrétně městě Šanghaj.

Tam se taky odehrává veškerý děj. Špinavé a hnusné místo neskýtá jen zápory, noční město je osvícené všudepřítomnými neony, které spolu se světelnými efekty tvoří docela dobrou atmosféru. Putování pokračuje, respektive začíná několik let po událostech v Dead Man a naše oblíbence čeká poslední práce, která měla probíhat hladce… neprobíhala. Jediným špatným výstřelem vypuká peklo, o kterém se ani jednomu z nich nezdálo. Tím začíná zběsilý útěk přes stovky a stovky nepřátel.

Příběh je dospělý, surový, ale taky dost klišovitý, nicméně namluvení i dialogy jsou perfektní. Vizuální háv není špičkový, ale nestatická kamera spolu se zrněným obrazem působí, alespoň zpočátku velmi stylově a zároveň zakrývají nedokonalost grafické stránky.

Každému to nesedne, ale mně se roztřesené záběry libí a vytváří spolu s dalšími efekty (zmiňované zrnění, kostičky) filmovější a uvěřitělnější vzhled. Bohužel tohle vše nezachrání fakt, že samotné střílení je nudné, stereotypní a v téměr v ničem neoriginální.

Jako jeden z mála kooperativních titulů není Kane & Lynch 2 úplně k zahození, ale najdou se i zábavnější. Životnost taky není na dnešní poměry dlouhá, 5-6 hodin herního času je tragicky málo. IO Interactive s touto značkou ztrácí čas, spíš by se měli soustředit na jejich podstatně slavnější a úspěšnější sérii, obsazenou holohlavým zabijákem s čárovým kódem za krkem, Hitman.

Hodnocení: 2/5