neděle 28. listopadu 2010

Need for Speed: Hot Pursuit [PC]

Poslední dobou jsem značce Need for Speed nevěnoval téměř žádnou pozornost. Underground a jeho snad i lepší pokračování Underground 2 řadím osobně mezi nejlepší díly celé dlouholeté série. Přinesly s sebou především dosud nevídanou možnost tuningu sportovních aut, noční neonové města a poprvé i pokus vnést do hry příběhové vyprávění. Dál to šlo s celou sérií pomalu, ale jistě z kopce. Následující pokračování Most Wanted, Carbon, ProStreet, nebo Undercover byly jen více či méně povedenými kopiemi, které už neměly čím překvapit. Hot Pursuit hlásalo návrat ke kořenům Need for Speed a dopomoct k tomu mělo herní studio Criterion, stojící za celou sérií závodních titulů Burnout, která se proslavila především na konzolích.


Takže máme radost? Máme radost. Tedy alespoň já jsem z nového remaku Hot Pursuit doslova nadšen. S klidným srdcem můžu prohlásit, že se jedná po šesti letech o opravdu výborný přírůstek do rodiny Need for Speed. Okamžitě můžete zapomenout na několik elementů, které k posledním dílům patřily. Z města se přesouváme zpátky na venkov, upravování výkonu, nebo vzhledu tu nenajdeme a o nějakém příběhu si taky můžete nechat zdát.


Samozřejmě lidi z Criterion Games nezůstali jen u zaběhlých principů a máme tu několik novinek, které zase trochu oživují závodní žánr. Nejsou to vlastně ani tak novinky, jako oprášení a značné vylepšení toho, co obsahoval osm let starý díl Hot Pursuit 2, kterému se recenzovaný remake podobá nejvíce. Policie je zase zpět ve hře a tím myslím možnost přímo usednout za volant speciálních policejních jednotek SCPD. Ale předtím než se dostaneme k dalším novinkám, řekneme si něco o hratelnosti a závodních módech.


Seacrest County, jak se celá oblast nazývá, je základem celé kariéry. Dostanete ji spolu s prvními otevřenými závody hned pod nos, takže vás nic nezdržuje od okamžitého ježdění. Vybírat můžete už od začátku libovolně mezi rolemi závodníka a dálniční patrolou SCPD. Další a další závody samozřejmě odemykáte plněním těch již zpřístupněných. Pojetí otevřeného světa bylo zrušeno, pro někoho možná zklámání, mně však tento styl patřičně vyhovuje. V herních módech se inovace nekoná, ba naopak, například kolikrát nudné okruhy zde vůbec nejsou. Především jde o jízdu z bodu A do bodu B. Jako závodník, většinou za doprovodu policejních sirén a v opačném případě vy, kdo jede s majáčkem jezdcům za zadkem.

Seacrest County by mělo být 4x rozlehlejší než Paradise City v Burnoutu.

Závodů je dohromady něco přes stovku, což zaručuje minimálně třicet hodin herního času (dohráno všechno na zlatou pozici). Jasně, závodní hry byly odjakživa dlouhé, ale traťe se po čase opakovaly a s tím dostavila i nuda. To ale naštěstí není případ tohoto titulu. Neokoukanost zaručují velmi propracované krajinné scénérie, bohaté na mnoho detailů. Když k tomu ještě přičteme fakt, že se závodí v různých fázích dne a občas vás zastihne i nějaký ten déšť, zážitek není nikdy stejný. Vězte, že si okolní krajinu jen tak nevynadíváte, ikdyž ji pojedete vícekrát, je stále něco nového čím se budete moct kochat.


Zpět k novinkám. Určitě si pamatujete, že v Hot Pursuit 2 jste jako muž zákona mohl využívat pomoc ostatních policejních vozů či helikoptéry. Zde se nám arzenál „zbraní“ ještě rozšířil a jinou variantu mají i ilegální závodníci. Jednotky SCPD mají v „baťohu“ hřebové pásy, možnost přivolat zátarasy či helikoptéru a taky EMP, tedy elektromagnetický puls, jež při zásahu na chvíli znemožní kontrolu nad autem. Závodníci jsou vybaveni rovněž pásy, EMP, ale narozdíl od policie i rušičkou a turbem. Rušička znemožňuje policii použít některou z výjmenovaných věcí a turbo způsobuje několikasekundové zrychlení, které předčí i nitro.


Prezentace dopadla velmi dobře, snad jen vyhlazování okrajů mohlo být lepší. O perfektně vymodelované krajině jsem psal nahoře, nicméně z okolních obrázků se o tom můžete přesvědčit sami. Zhruba padesátka aut licencovaných značek na tom není o nic hůř a model poškození je v rámci arkády taky povedený. Poslední novinkou, o které jsem se chtěl zmínit je systém autolog, jež je takovou NFS sociální sítí propojující spřátelené hráče celého světa. Hráč tak snadno může zjistit co jeho přátelé zrovna jedou za závod, sdílet screenshoty a samozřejmě se předhánět ve výsledních jednotlivých závodů.


Hot Pursuit možná není inovativním klenotem v žánru závodních her, přesto zůstává velmi dobře odvedenou prací. Sázka na Criterion Games bylo to nejlepší co mohli EA udělat a vzešlo z toho opravdu povedené Need for Speed, které si bere z celé série opravdu jen to nejlepší a dovádí hru v rámci arkádových závodů téměř k dokonalosti.

Hodnocení: 5/5

neděle 21. listopadu 2010

Call of Duty: Black Ops [PC]

Po datadisku United Offensive, konzolové předělávky druhého dílu Big Red One, konzolového třetího dílu a World at War tu máme po roční odmlce další díl série Call of Duty, tentokrát s podnázvem Black Ops. Studio Treyarch nemá u hráčů přílíš dobré jméno. Jejich díly Call of Duty dopadly většinou průměrně a za počiny Infinity War značně zaostávaly. Black Ops toho slibovalo hodně, ale dá se tohle věřit těm co toho zatím moc nepředvedli?


V první řadě je třeba říct, že miluju maximální efektivitu, skvěle naskriptované situace a filmové pojetí obecně ve střílečkách tohoto typu. A když je taková střílečka dobře odvedená, neočekávám od ní příběh na úrovni áčkových titulů, maximální historickou přesnost, otevřené prostory a možnost se rozhodovat, či pak případně ovlivňovat budoucí děj. Ne! Nechám se vodit za ručičku, vypnu mozek a úžívám si velkolepého divadla. Mnoho hráčů a recenzentů totiž pořád nejsou schopni pochopit, že volnost, důraz na realitu, nebo další vytýkané „zápory“ by tu jen překážely. Když si chci zahrát hru, ve které budu moct dělat x rozhodnutí a projít ji x cestami, sáhnu po kvalitním RPG a nebudu se přeci snažit tohle hledat u titulu jako je například Black Ops, ne?


Zpět k samotné hře. Příběh začíná celkem nezvykle. Jste připoután k židli, neznámo kde, držen neznámo kým a aby toho nebylo málo, do těla jsou vám pouštěny dávky elektrického proudu při každém negativním pronesení na dokola pokládanou otázku. „Čísla, co znamenají ty čísla?!“ Po chvíli odporu vám nezbývá nic jiného než se začít rozvzpomínat. Děj je proto vyprávěn pomocí flashbacků, nechronologicky poskládaných střípků vzpomínek, které dávají skvělou příležitost autorům přesouvat hráče z místa na místo, což znamená, že celý herní čas nestrávíte v jednom, po čase okoukaném prostředí, jako tomu bylo při výletu na horách v posledním Medal of Honor.


Za dobu rozvzpomínání navštívíte například komunisty okupovanou Kubu, mrazivé Rusko, džunglemi pokrytý Vietnam, neonový Hong Kong v Číně, nebo dokonce Pentagon ve Spojených státech amerických. Cestovat však budete nejen světem, ale i časově. Většina děje se odehrává zhruba v rozmezí osmi let za doby Studené Války v letech 1961-1968, ale střihnete si i menší vsuvku v podobě mise za té Druhé světové. Ptáte se jak by to náš hlavní hrdina Alex Mason mohl za svůj dosavadní život všechno zvládnout? Totiž, aby ve vyprávění nebyly hluché místa, zahrajete si ještě minimálně za tři další postavy, ale většinou a naštěstí jen okrajově, tak aby souvislosti dávaly smysl.


Čtyři roky starý engine použitý už v prvním Modern Warfare malinko pokulhává, ale i přesto je pořád koukatelný. Některé prostředí vypadají pořád úžasně a největší pochvalu si zřejmě zaslouží obličeje postav, které jsou zpracovány obzvlášť dobře. Umělá inteligence opět nedoznala zlepšení, naopak jsou protivníci snad ještě hloupější než kdy předtím. A co herní doba? Ta je překvapivě delší než jsem čekal, hru by jste měli být schopní projít za nějakých osm hodin, a když k tomu připočteme kvalitní multiplayer, není to vůbec špatné.


Herní studio Treyarch jakoby chytilo druhý dech. Black Ops není přelomová hra, ale ve svém žánru funguje pořád dobře a jedná se pro mě osobně o jednu z nejzábavnějších stříleček tohoto roku. Přeze všechno si myslím, že by Activision měli na chvíli značku Call of Duty odložit a nechat hráče nějakou dobu strávit, ikdyž vzhledem k prodejní úspěšnosti se produkce asi jen tak nezastaví. 

Hodnocení: 4/5

pondělí 8. listopadu 2010

Fallout: New Vegas [PC]

Po rozporuplné trojce, kterou jsem já osobně moc nemusel, je tu další pokračování, tentokrát s podtitulem New Vegas. Práci na něm převzali Obsidian Entertainment a Bethesda Softworks produkt pouze vydávali. Je to krok dopředu? Částečně ano, ale k tomu se dostanu. Děj se odehrává v roce 2281, tedy zhruba tři roky po událostech z Fallout 3. Jste kurýrem, který měl na první pohled jednoduchý a nevinný úkol – doručit jeden herní žeton do jednoho z kasín ve Vegas. Cestu vám však skříží parta mafiánů, žeton odcizí a ještě vám při tom stačí vystřelit díru do hlavy. Toto nehezké setkání s pomocí doktora naštěstí přežijete a vydáváte se vstříc postapokalyptické poušti zjistit kdo za tím vším je.

Jeden ze zdejších pouštních nonstopů.

Herní mechanismy zůstaly zachovány. Není důvod je měnit, protože už v roce 2008 fungovaly skvěle. Stejně jako v předchozích dílech i zde máme zaběhlé pravidla S.P.E.C.I.A.L určující veškeré vlastnosti vaší postavy (Síla, Vnímání, Výdrž, Charizma, Inteligence, Hbitost a Štěstí). Ty se ovlivňují na základě jednotlivých skillů, které postupným levelováním zlepšujete. Podle toho se odvíjí celý postup světem a vytváříte přesně takový charakter jaký se vám líbí. Variant je hodně a je jen na vás či už chcete být například řečníkem, jež většinu konfliktních situací řeší diplomatickou cestou, nebo rváčem, kterému slova nic neříkají a svými problémy prochází skrz rozbité čelisti.

Postapokalyptická krajina skýtá mnoho opuštěných komplexů.

Chvíli mi trvalo než mě NV do sebe vtáhl, ale po překousnutí mírně nudného začátku se věci dají do pohybu. Trochu mi zpočátku vadilo, že přesun z místa na místo je až příliš pomalý, ale po objevení určitého bodu se můžete pomocí mapy rychle přesouvat jedním kliknutím, takže to nakonec není až tak iritující. Z okolních screenshotů můžete taky vidět, že grafika moc změn nedoznala. Už před dvěma roky zakopávala kde se dalo, co teprve v roce 2010? Není to až tak špatné, když vezmete v potaz, že svět Falloutu je opravdu rozlehlý, neskutečně rozmanitý a mnohem odladěnější než jeho předchůdce. Být hra postavená na jednom z nejnovějších enginů, dost možná by jsme si na nový Fallout počkali ještě pár let.

Sídlo frakce Králů, která má ve Freeside, části města New Vegas, značný vliv.

A atmosféra? Munice i poživatelného jídla je sakra málo, je třeba šetřit každou kulkou a občas dáte za vděk i flákotě s radioaktivní pachutí zmutované zvěře. Střelivo i nutné potraviny můžete ve větších ruinách bývalých měst zakoupit, jenže zátek je stejně jako prostředků pro přežití málo a uprostřed prázdné pustiny, daleko od civilizace (jestli se vůbec dá tomu tak říkat) to podmínky často nedovolují.

I v postapokalyptickém světe je hazard jeden z hlavních důvodů proč přijet do Vegas.

I tady hrají velkou roli frakce, kterých je celkově dvanáct. Stejně jako v životě i tady se nelze zavděčit všem. Vaše činy ovlivňují vaši reputaci a časem se budete muset rozhodnout, která politika je vám bližší. Mezi hlavní frakce patří vojáci RNK, Cézarova legie a pan House, přeložen v české verzi jako Majitel. Je na vás, na kterou stranu se přidáte. Rozhodnutí, jež vykonáte se pak odrazí na zakončení, ke kterému nedorazíte za jedno odpoledne. Herní doba se u mě vyšplhala na nějakých 25 hodin a to jsem splnil zhruba polovinu z celkových 60. questů.

Široko daleko jediné fungující město, New Vegas jako na dlani.

Škoda grafického zpracování a technických neduhů, které trochu kazí celkový dojem jinak propracovanému hernímu světu se spoustu možností a desítky hodin zábavy. Zapřísáhlí fanoušci Falloutu nemusí dlouho váhat a klidně si můžou k výslednému hodnocení přidat ještě jeden bod, ostatní musí zvážit jestli zastaralý vizuální háv dokáží překousnout.

Hodnocení: 4/5