V první řadě je třeba říct, že miluju maximální efektivitu, skvěle naskriptované situace a filmové pojetí obecně ve střílečkách tohoto typu. A když je taková střílečka dobře odvedená, neočekávám od ní příběh na úrovni áčkových titulů, maximální historickou přesnost, otevřené prostory a možnost se rozhodovat, či pak případně ovlivňovat budoucí děj. Ne! Nechám se vodit za ručičku, vypnu mozek a úžívám si velkolepého divadla. Mnoho hráčů a recenzentů totiž pořád nejsou schopni pochopit, že volnost, důraz na realitu, nebo další vytýkané „zápory“ by tu jen překážely. Když si chci zahrát hru, ve které budu moct dělat x rozhodnutí a projít ji x cestami, sáhnu po kvalitním RPG a nebudu se přeci snažit tohle hledat u titulu jako je například Black Ops, ne?
Zpět k samotné hře. Příběh začíná celkem nezvykle. Jste připoután k židli, neznámo kde, držen neznámo kým a aby toho nebylo málo, do těla jsou vám pouštěny dávky elektrického proudu při každém negativním pronesení na dokola pokládanou otázku. „Čísla, co znamenají ty čísla?!“ Po chvíli odporu vám nezbývá nic jiného než se začít rozvzpomínat. Děj je proto vyprávěn pomocí flashbacků, nechronologicky poskládaných střípků vzpomínek, které dávají skvělou příležitost autorům přesouvat hráče z místa na místo, což znamená, že celý herní čas nestrávíte v jednom, po čase okoukaném prostředí, jako tomu bylo při výletu na horách v posledním Medal of Honor.
Za dobu rozvzpomínání navštívíte například komunisty okupovanou Kubu, mrazivé Rusko, džunglemi pokrytý Vietnam, neonový Hong Kong v Číně, nebo dokonce Pentagon ve Spojených státech amerických. Cestovat však budete nejen světem, ale i časově. Většina děje se odehrává zhruba v rozmezí osmi let za doby Studené Války v letech 1961-1968, ale střihnete si i menší vsuvku v podobě mise za té Druhé světové. Ptáte se jak by to náš hlavní hrdina Alex Mason mohl za svůj dosavadní život všechno zvládnout? Totiž, aby ve vyprávění nebyly hluché místa, zahrajete si ještě minimálně za tři další postavy, ale většinou a naštěstí jen okrajově, tak aby souvislosti dávaly smysl.
Čtyři roky starý engine použitý už v prvním Modern Warfare malinko pokulhává, ale i přesto je pořád koukatelný. Některé prostředí vypadají pořád úžasně a největší pochvalu si zřejmě zaslouží obličeje postav, které jsou zpracovány obzvlášť dobře. Umělá inteligence opět nedoznala zlepšení, naopak jsou protivníci snad ještě hloupější než kdy předtím. A co herní doba? Ta je překvapivě delší než jsem čekal, hru by jste měli být schopní projít za nějakých osm hodin, a když k tomu připočteme kvalitní multiplayer, není to vůbec špatné.
Herní studio Treyarch jakoby chytilo druhý dech. Black Ops není přelomová hra, ale ve svém žánru funguje pořád dobře a jedná se pro mě osobně o jednu z nejzábavnějších stříleček tohoto roku. Přeze všechno si myslím, že by Activision měli na chvíli značku Call of Duty odložit a nechat hráče nějakou dobu strávit, ikdyž vzhledem k prodejní úspěšnosti se produkce asi jen tak nezastaví.
Hodnocení: 4/5
Žádné komentáře:
Okomentovat